Renata a Roman z „Fatimy“ se zapojili do benefičního cyklomaratonu

Tento týden probíhá největší cyklistická akce v ČR: Cesta za snem, Metrostav Handy Cyklo Maraton. Dvou až osmičlenné týmy, v nichž jsou i lidé s handicapem, mají v nonstop štafetové jízdě urazit 2222 kilometrů v limitu 111 hodin.

Každý tým má svého patrona. Tým společnosti Metrostav si vybral hned dva patrony – Renatu a Romana, kteří jsou klienty charitního Centra pro tělesně postižené Fatima v pražských Třeboradicích. Po amputaci nohou se v centru Fatima učí zvládat každodenní překážky, které život s handicapem přináší.

Renatin životní optimismus nezlomilo ani bezdomovectví, ani amputace

„Chci se zúčastnit nových výzev a poznat nové kamarády,“ říká o cyklomaratonu Renata, zdravotní sestřička, která vždy pracovala v kolektivu, má ráda týmovou práci a společnost lidí kolem sebe. Vedla velmi aktivní a společenský život. Až do roku 2016.

„Téměř ze dne na den jsem, ne vlastní vinou, přišla o bydlení a následně i o práci. Ocitla jsem se jako osoba bez přístřeší. Bylo to nejtěžší období v mém životě. Třikrát mi ukradli osobní doklady. Byl to boj o každodenní přežití,“ vypráví Renata.

To nejhorší mělo teprve přijít. Život na ulici za každého počasí, ve vlhku i v zimě, přinesl zdravotní komplikace. „Již v minulosti jsem se léčila s tzv. Reindrovým syndromem, což je laicky řečeno alergie na chlad,“ vzpomíná Renata. Jako zdravotní sestra věděla, že musí situaci okamžitě řešit. Jenže v nemocnicích ji odmítali. „Brali mě prostě jako bezdomovkyni, která chce jen zneužít zdravotnického zařízení.“

Bolesti se stupňovaly. Renata postupně přestávala chodit. „Jednoho rána jsem se vzbudila a měla jsem oteklé nohy jako dvě velké koule. A to jsem věděla, že je zle.“

Záchranáři převezli Renatu v horečkách a bolestech do nemocnice. Sepse s gangrénami si vyžádala amputaci obou končetin a roční hospitalizaci.

Renata se nevzdala. Začala na sobě pracovat. Smýšlí pozitivně. V nemocnici ji pravidelně navštěvovali terénní pracovníci z Farní charity Praha 1 z centra pro ženy bez přístřeší v Žitné ulici. Ti také doporučili další charitní službu – Centrum pro tělesně postižené Fatima, kam se Renata hned z nemocnice přestěhovala: „Musím říct, že mě nic lepšího potkat nemohlo. Chtěla bych vyzdvihnout profesionalitu, ochotu a přístup všech zaměstnanců, kteří mi pomáhají s každodenními potřebami mého života. Jejich práce je úžasná a patří jim velký dík!“

„Učím se žít se svým postižením a myslím si, že i s handicapem se dá žít plnohodnotný život. Podala jsem si žádost o magistrátní bezbariérový byt. Do budoucna bych se chtěla co nejlépe zotavit a zase pracovat buď ve zdravotnictví, nebo v sociálních službách.“

Roman: Být odkázaný na pomoc druhých není jednoduché

Druhým patronem cyklistického týmu je Roman, kterému stejně jako Renatě amputace obou nohou změnila život: „Zásadní pro mě bylo to přijmout, a tak jsem si řekl, že to zvládnu a dám do toho všechno. Začal jsem cvičit a moje sebevědomí rostlo. Po sedmi měsících jsem opustil nemocnici jako vyrovnaný, zase usměvavý a motivovaný člověk.“

Romanova rehabilitace pokračuje v Centru pro tělesně postižené Fatima. „Můžu tady žít a fungovat i přes omezení jako před tím,“ říká a dodává, „být odkázaný na pomoc druhých není pro člověka, který byl vždy nezávislý, měl dobrou práci a bydlení, vůbec jednoduché.“

Roman je životní optimista  se smyslem pro humor a chutí do života. Jeho snem je vrátit se a zapojit co nejvíce zpátky do života, být zase soběstačný. Věří, že mu pomůžou protézy, které jsou pro něj již připravené. „Věřím, že mě něco zajímavého a nového čeká. Prosím vás o jedno. Držte mi palce a já je budu držet vám.“

Foto: Cesta za snem, z.s.