V indickém Bídaru vyrazilo 450 dětí na prázdninový tábor. Navážou na něj pravidelné dětské kluby

V Indii začíná v červnu nový školní rok. Jak strávily „adoptované“ děti z chudých rodin dvouměsíční prázdniny? Děti z diecéze Gulbarga vyrazily na letní tábor, který mohl být uspořádán jen díky podpoře českých dárců.

Na tábor vyrazilo 450 žáků prvních až desátých tříd. „Pro děti z chudého venkova to byla zcela mimořádná akce, při které zažily spoustu dobrodružství i legrace s vrstevníky,“ přibližuje koordinátorka tábora, sestra Christine Misquith (na úvodním snímku se staršími studentkami). „Doma by je čekaly dva měsíce bez rozvíjejících podnětů. Většinu dětí by rodiče s největší pravděpodobností poslali do práce.“

Tábor se uskutečnil ve městě Bídar a trval 4 týdny, od 10. dubna do 6. května. Děti se věnovaly hrám, soutěžím, zpívání, výtvarným činnostem i tanci. Pečlivě připravený program měl jasný cíl: rozvíjet v dětech pevný charakter, toleranci a empatii k druhým i zájem o poznávání okolního světa.

„Některé děti během tábora úplně rozkvetly. Věnovaly se tomu, co je baví. Největší radost jsem měla vždycky z toho, když některá z dívek nebo některý z chlapců objevili talent, o kterém dosud nevěděli,“ říká sestra Christine.

Součástí programu byla i výuka klíčových předmětů, jako jsou matematika či jazyky. Podle sestry Christiny je díky tomu začátek nového roku pro děti o mnoho snazší. Zvláště školáci, kteří byli v učení pozadu, mohli během tábora dohnat mezery a začít další ročník studia s větším sebevědomím.

Co děti na táboře nejvíc bavilo? „Nadšení vzbudil závěrečný karneval, pro který si děti připravily masky. Oblíbené byly veškeré soutěže a kvízy. S vervou se děti pustily i do nacvičování scének,“ vypočítává sestra Christine.

Dobrou zprávou pro děti je, že prázdninovým táborem zajímavé činnosti nekončí. Sestry karmelitky založily od nového školního roku v každé vesnici dětský klub, kde se budou děti dále potkávat a rozvíjet své talenty.

„Bůh ať odmění všechny ochotné dárce, díky nimž se můžeme těmto mnohdy zanedbaným dětem věnovat,“ říká vděčně sestra Christine. „Jen takový den je naplněný, kdy jste pomohli někomu, kdo vám to nikdy nemůže oplatit. Děkujeme vám!“