Vrací se do vlasti svých předků. Arcidiecézní charita krajanům pomáhá

Česká kultura je součástí jejich identity. Předávali ji z generace na generaci jako vzácnou květinku, aby neuvadla, ačkoli žili tisíce kilometrů daleko od české vlasti. Teď se do ní vracejí. Očekávají lepší budoucnost a chtějí být české společnosti užiteční. 

V návratu jim pomáhá Arcidiecézní charita Praha. Od roku 2015, kdy přicestovali první krajané, poskytla asistenci 1790 lidem.

Pomoc Charity využila také rodina 37letého Pavlo Losa. Pavlo je potomek Čechů, kteří se na konci 19. století vystěhovali kvůli obživě a zemědělské půdě daleko na východ. „Češi tehdy na Ukrajině chovali prasata a hodně udili maso, na rozdíl od Ukrajinců, kteří tolik maso a špek neudí. Také pěstovali chmel, pivo ale nevařili,“ vybavuje si zajímavost pan Los, jehož matka byla Češka. V Orlických horách má příbuzné, které by rád vyhledal a navštívil.

Pavlova žena Olha je stomatoložka. Když se s manželem rozhodli přestěhovat do Česka, sama kontaktovala budoucího zaměstnavatele. Protože nemluví česky a jazyk se teprve učí, do jednání vstoupila Arcidiecézní charita Praha. „Pomohli jsme s příjezdem, vyřízením dokladů, registrací na úřadech. Zajistili jsme také tlumočení při rozhovoru s budoucím zaměstnavatelem,“ vyjmenovává Jana Zassiedko z pražské Charity.

A protože malé městečko na severní Moravě shánělo zubaře, dohodli se na spolupráci. Charita ještě mladé rodině pomohla se zařízením městského bytu a s umístěním dcery do místní školky. Pan Los současně dostal pracovní nabídku od městské firmy.

„Děkuji charitě i panu starostovi za jejich pomoc,“ říká paní Olha. I když je pro ni nová práce náročná, protože se učí pracovat s novými materiály i novými postupy, je v nové práci spokojená.

Více o programu přesídlení krajanů čtěte ve Speciálním vydání Bulletinu.