Záchranářka z Česka v Ugandě: zkušenost, která potvrzuje, že pomoc má smysl

Viktoria Ženíšková je vysokoškolskou studentkou oboru záchranářství. Nedávno se vrátila z dvouměsíční stáže v České nemocnici sv. Karla Lwangy v Ugandě. „Je to neskutečná zkušenost, která se ani nedá popsat, dokud ji člověk nezažije,“ shrnuje.

„Věděla jsem, do čeho jdu. Ale být tam sama a přizpůsobit se místním podmínkám bylo náročnější, než jsem čekala,“ říká dnes. Stáž v České nemocnici v Ugandě jí přinesla nejen nenahraditelnou odbornou zkušenost, ale i vhled do ugandského zdravotnictví, které se od českého velmi liší.

Na operačním sále

Celé dva měsíce působila po boku svých ugandských kolegů postupně ve všech odděleních nemocnice. Nejvíc času trávila na operačním sále. Právě tam pochopila, co znamená pracovat bez nejmodernějšího zázemí, které u nás považujeme za samozřejmé.

„Na sále je jediný přístroj zajišťující dýchání při celkové anestezii. Víc nepotřebují. Chybí instrumentářka, nástroje si lékaři podávají sami. Musí se obejít i bez odsávačky krve, proto chirurgové operují v holínkách,“ přibližuje Viktoria.

Přesto podle ní lékaři zvládají život zachraňující operace včetně císařských řezů, kterých během její stáže proběhlo dvacet. Do nemocnice se přitom dostanou jen akutní případy, protože těhotné ženy bez komplikací rodí doma. „Císařský řez stejně jako další zákroky v nemocnici se musí platit, proto lidé přicházejí jen ve vážných situacích,“ vysvětluje Viktoria.

Dar, který zachránil tři životy

Na jeden den Viktoria nezapomene. Do nemocnice přišla asi pětadvacetiletá žena se třemi třítýdenními miminky. Každé z trojčat vážilo sotva dvě kila. Matka přišla pro radu, jak je uživit. Sama neměla dost mléka. Neměla peníze, a tak dávala dětem rozvařené kořeny, jen aby měly něco v žaludku.

„Když jsem to viděla, zrodil se mi nápad, že bychom jim mohli pomoct,“ vzpomíná Viktoria. Matce poskytla jídlo, oblečení a především peníze na mléko, které pro miminka vystačí na půl roku.

Při předání daru přímo v chýši, kde rodina bydlí, se Viktoria přesvědčila, do jak chudých poměrů se trojčata narodila. „Žije jich v domácnosti asi dvacet včetně babičky a hromady dětí. Daru si opravdu vážili. Posílají mi fotky, jak trojčátka krásně rostou. Mám radost, že jsou v pořádku.“

Rozsah české pomoci v Ugandě překvapil

Arcidiecézní charita Praha v Ugandě neprovozuje jen nemocnici. Podporuje také školy, staví studny s pitnou vodou, pomáhá chudým rodinám získat ekonomickou soběstačnost. Viktoria o české pomoci v Ugandě věděla už před odjezdem, ale teprve na místě, kdy mohla dopad pomoci vidět na vlastní oči, pochopila, co to pro místní lidi skutečně znamená.

„Vůbec jsem netušila, že má Charita tolik rozvojových projektů po celé Ugandě. Přesvědčila jsem se, že mají skutečně smysl.“

Před odjezdem zpět domů dostala Viktoria od kolegů ugandské jméno Nambi. V tradici království Buganda jde o jméno první ženy kmene. Symbolizuje důvěryhodnost, moudrost a respekt.  Do Ugandy by se chtěla znovu vrátit: „Uganda mě uchvátila a určitě bych chtěla s Charitou dál spolupracovat.“