Před pár dny jste se vrátila z kempu v Pístech u Budyně nad Ohří. Provázela jste na dovolené více než tři desítky maminek a dětí, kterým pomáhá nebo v minulosti pomáhal váš Azylový dům. Jaké to bylo?
Dovolená předčila očekávání všech zúčastněných. Snažili jsme se maminkám ukázat, že se dá za minimum financí udělat dětem krásná dovolená. Doslova za málo peněz hodně muziky. Spalo se ve stanech, vařili jsme si sami. Představte si, že všechny děti – a až na jednu výjimku i maminky byly kempovat poprvé. Všichni byli nadšení a říkají, že rozhodně vyrazí příští rok znovu. Teď už ví, jak na to.
Co všechno bylo pro maminky nové?
Vůbec celá ta zkušenost s kempováním. Od postavení stanu a spaní. Vaření venku. Už jen cesta do kempu. Maminky s dětmi jely samy autobusovou dopravou. Chtěli jsme, aby zakusily, že to zvládnou, že se umí dopravit se všemi věcmi, které budou na kempování potřebovat. Aby příště, až si budou podobnou dovolenou organizovat samy, neměly výmluvu: ‚A jak se tam bez auta dostanu?‘ Nezapomenu na ten moment, kdy všichni vystoupili z autobusu a nadšeně křičeli: ‚Jsme tady!‘ My měli možná ještě větší radost než oni, že to skutečně bez zádrhelů zvládli.
Zmínila jste, že pro většinu bylo nové i spaní ve stanech.
Ano. První nová zkušenost byla se stavěním stanů. Pomáhaly i děti. Zjistili jsme, že jeden stan, který jsme dostali darem, měl díru. Byla to příležitost ukázat, že všechno je řešitelné. Přes díru jsme dali deštník a plachtu. Celý tým tahle příhoda nakonec stmelila. V mnoha situacích jde hlavně o přístup. Na začátku minimálně polovina maminek tvrdila, že ve stanu děti neusnou, že nejsou zvyklé. Vysvětlovali jsme jim, že to je jen o přístupu maminky vůči stanu. Když se z toho udělá legrace a řekne se třeba: ‚Jé, podívej, my máme malý domeček,‘ tak děti takový přístup převezmou a nebudou mít strach ze stísněného prostoru a z neznámé zkušenosti. Nakonec byly děti šťastné, běhaly od stanu ke stanu, koupaly se, hrály hry, večer opékaly buřty. Bylo to parádní. Jsme s kolegyněmi opravdu vděčné, že jsme mohly takovou akci díky sbírce Daránek uskutečnit.
Jak konkrétně Daránek pomohl?
Díky Daránkovi i díky dalším darům jsme koupili stany, spacáky, kempingové plynové vařiče a zaplatili poplatek za pobyt v kempu. Vybavení teď máme k dispozici na služebně a klientky si je mohou půjčovat. Některé plánují, že vyrazí na víkendové kempování ještě během srpna. Skvělé je, že dar není jednorázový, ale bude sloužit dál. Stany, spacáky i vařiče využijeme v příštích letech, protože podobnou akci chceme určitě zopakovat.
Připravili jste během dovolené nějaký speciální program pro děti?
Chtěli jsme celý pobyt zorganizovat tak, aby ho mohly maminky s dětmi v budoucnu zopakovat i bez naší pomoci. To se týkalo i programu. Vedly jsme maminky k tomu, aby se dětem věnovaly samy. Ukázali jsme jim, že mohou děti zabavit tak, aby si i ony mohly odpočinout. Vezli jsme sebou míč, pingpongové pálky, chodili jsme hodně k vodě, to se dětem líbilo nejvíc. Maminky si přitom povídaly u kávičky a z břehu dávaly pozor, aby se dětem nic nestalo.
Práce se sociálně znevýhodněnými rodinami spočívá často v tom, že je třeba jim ukazovat normální věci, které jsou pro běžnou rodinu samozřejmé. Naše klientky samy často pocházejí z nefunkčních rodin. Nikdo se jim v dětství nevěnoval, a tak neumí péči předávat dál.
V čem dalším potřebovaly maminky vaší podporu?
Pomáhali jsme jim naplánovat přípravu jídla. Výhoda kempování je, že jídlo se dá pořídit levně, stejně jako doma. Jídelníček je samozřejmě potřeba trochu přizpůsobit, zjednodušit. Občas jsme udělali polévku z pytlíku, ale zvládli jsme i plnohodnotná jídla. U dětí měly největší úspěch palačinky s nutelou. Řekli jsme si, že budeme přidělávat těsto a smažit, dokud děti i dospělí neřeknou, že už nechtějí. A ten moment nepřicházel, ani když jsme načínali druhé kilo mouky. Nakonec jsme spotřebovali celá 2 kila!
Jaký je váš vztah ke kempování? Zdá se, že pro vás to rozhodně první zkušenost nebyla.
Máte pravdu. Klientkám radím z vlastní zkušenosti. Byly doby, kdy jsem sama neměla financí nazbyt, tak jsem vzala děti a áčko a jeli jsme stanovat. Od té doby vím, že nezáleží na výši rozpočtu, kterou rodina na dovolenou má, ale na touze prožít spolu s blízkými nevšední zážitky.
Na fotkách z akce je vidět exotický papoušek. Jak se vám podařilo zajistit pro děti takovou atrakci?
Byla to úplná náhoda. Jedna paní z vesnice se dozvěděla, že v kempu probíhá pobyt rodin z azylového domu, a nabídla nám, že dětem ukáže papouška, kterého chová. Děti si ho mohly pohladit a vzít na ruku. Vždycky nás potěší, když se najdou takoví milí lidé. V kempu si nás všiml jeden pár a celé naší skupině uvařil k večeři rizoto. Okolí nás krásně přijalo.
Děti i maminky prožily spoustu krásných zážitků. Co jim podle vás dá tato zkušenost do budoucna?
Kdykoli budou chtít vyrazit na dovolenou, budou vědět, že to zvládnou. Bez auta a bez větších úspor. Maminky viděly, jak jsou děti šťastné a spokojené a že má smysl s nimi podnikat podobné akce.
A když si navíc představím, že v září budou děti ve škole o dovolené vyprávět, mám z toho radost. Jak to často bývá, učitelky v září začínají kolečkem, kde děti sdílí své zážitky z prázdnin. Děti ze sociálně slabých rodin často nemají co říct. To je smutné. A už tím se začínají hned v září lišit od zbytku kolektivu.
Co vám osobně udělalo v souvislosti s touto akcí největší radost? Jaký byl pro vás nejsilnější zážitek?
Nejvíc mě dojalo, když jsem narazila na to, jak maminky na svých sociálních sítích sdílí fotky a videa z dovolené. Čiší z nich radost a pohoda. Jedna napsala přes celý příspěvek velký nápis: Naše dovolená! Ještě před nedávnem by to bylo nepředstavitelné, nyní se to i díky ochotným dárcům, kteří podpořili Daránkovu sbírku, stalo skutečností.
Pomocí vašeho bankovního účtu můžete zaslat libovolnou částku. Každý dar je důležitý.
Číslo účtu:
749986/5500
Váš dar zaslaný tímto způsobem odejde na účet platební brány 2198370339/0800, odkud je bezpečně převeden na naše sbírkové účty.
Děkujeme, že chcete pomáhat!