Azylový dům Gloria slaví 10 let od otevření. Zachránil 1 100 maminek a jejich dětí

Rozhovor s JARMILOU LOMOZOVOU, zástupkyní ředitele pro public relations Arcidiecézní charity v Praze, přiblíží působení Azylového domu Gloria. Ten již deset let pomáhá maminkám, které prožily traumatické chvíle, nemají střechu nad hlavou a dostatek financí, aby se postaraly o sebe a své děti.

Jak dlouho Azylový dům Gloria funguje a kde se nachází?

Azylový dům Gloria pomáhá maminkám a dětem od roku 2008, tedy už 10 let. Arcidiecézní charita Praha tehdy získala do nájmu a opravila na Barrandově budovu bývalé mateřské školy. Zde nyní funguje azylový dům a v druhé části objektu domov pro lidi s Alzheimerovou chorobou.

Tak to už je dlouhá doba. Kolik azylových domů v Praze zhruba funguje? 

Azylových domů pro maminky s dětmi je více, kolem deseti. Existují také azylové domy pro muže a ženy v nouzi, kteří nevychovávají děti.

Jaká je základní náplň takového azylového domu?

Smyslem všech těchto zařízení je nejen poskytnutí přechodného ubytování, ale podpora v tom, aby lidé v tísni našli cestu zpět do běžné společnosti.

Jak konkrétně vypadá podpora žen v tísni v Glorii?

To je různé. Každá maminka, která k nám přijde, si ve spolupráci se sociální pracovnicí sestaví svůj individuální plán. Plán toho, co by chtěla dosáhnout. Vyřídit pro děti školku, vyřídit sociální dávky, zvládnout určité dovednosti, přihlásit se na rekvalifikační kurz, najít brigádu atd. atd.

Můžu se zeptat, kolik žen u vás aktuálně žije?

V Azylovém domě Gloria bydlí 17 maminek a 25 dětí. Máme 20 pokojů a všechny jsou plně obsazené.

Stává se vám někdy, že musíte ženu v nouzi i odmítnout? Právě z důvodu obsazenosti pokojů?

Ano, bohužel se to stává. V takovém případě mamince pomůžeme kontaktovat jiné azylové domy a snažíme se poskytnout nebo zprostředkovat další pomoc. Například pomoc terapeutů naší Poradny Magdala, která se specializuje na pomoc obětem domácího násilí. Případně materiální pomoc atd.

Mohou maminky s dětmi docházet i externě? 

Všechny maminky v azylovém domě bydlí. Máme i další služby pro sociálně slabé rodiny. Zajímavý je třeba projekt na podporu rodičovských kompetencí. Ten mohou využívat i maminky, které v našich zařízeních nebydlí. Zjistili jsme totiž, že problémy ve výchově dětí u našich klientek často souvisí s tím, že samy ve svém dětství nezažily normálně fungující rodinu. Nedostávaly dostatek lásky od vlastních rodičů, mnohdy byly zneužívané, rodinné vztahy byly narušené. Nemohly proto získat vzory, z kterých by čerpaly při výchově svých dětí. Tento problém řeší program na podporu rodičovských kompetencí. Maminky učí, jak být lepšími rodiči.

Myslím si, že jak být lepším rodičem řeší mnoho maminek a otců mimo azylový dům. Řekněte mi nějaké 2–3 poznatky ze zmíněného programu. 

Maminky se učí pro většinu lidí zcela běžné dovednosti. Vím, je to těžko pochopitelné, ale pro naše maminky není přirozené si s dětmi hrát, mazlit se s nimi, věnovat jim čas, vařit pro ně aspoň jedno teplé jídlo denně, vědět si rady, když se dítě lehce poraní – odře si koleno nebo se uhodí do hlavy. Nezažily tuto běžnou rodičovskou pozornost, když byly malé. Proto ji neumějí předávat dál. Někdy docela sofistikovanými metodami doháníme to, co bylo zanedbáno. Pomáhá nám například videotrénink. Při něm nahráváme běžnou interakci maminky s dítětem. Společně ji pak rozebíráme a upozorňujeme na pozitivní aspekty komunikace. Upevňujeme ty vzorce chování, které jsou správné. S maminkami pracují individuální socioterapeuti. Pomáhají mamince nastavit režim dne odpovídající věku dítěte, poradí s konkrétními výchovnými situacemi, s kterými si maminka neví rady. Skvělé je, že program na podporu rodičovských kompetencí má dobré výsledky. Je to důležité pro děti vyrůstající nyní v azylovém domě. Až ony budou jednou rodiči, budou z vlastní zkušenosti vědět, jak o své děti pečovat a vyjadřovat jim lásku, protože to nyní v dětství zažívají na vlastní kůži.

Jak dlouho u vás ženy s dětmi mohou být ubytované?

Azylový dům poskytuje přechodné ubytování na délku půl roku, které je možné v případě potřeby prodloužit na jeden rok, výjimečně o něco déle.

Má pobyt dětí v azylovém domě pozitivní vliv na jejich vnímání a emoce? 

Děti citlivě vnímají, co jejich rodiče prožívají. Po příchodu do azylového domu se ale obvykle zklidní maminka a tím i děti. Nejvíce patrné to je u postižených dětí. U nich jsou po přestěhování do azylového domu vidět obvykle největší pokroky. Holčička, která se nebyla schopná fyzicky odpoutat od maminky, je po pár týdnech schopná strávit samostatně čas se sociální pracovnicí a po pár měsících se zapojit do dětské skupiny. Bez slziček, s důvěrou a sebevědomím.

S jakým životním příběhem se u vás nejčastěji ženy ocitají?

Asi polovina žen v Azylovém domě Gloria zažila domácí násilí. Nezřídka se stává, že zaklepe na dveře Glorie doslova s dítětem v náručí a igelitkou v ruce. Ve strachu před násilníkem opustila vše. Mnohdy bohužel po dlouhých letech utrpení. Zaujal mě taky jeden příběh maminky, která nyní v Glorii bydlí. Měla před maturitou. Otěhotněla. U rodičů pomoc nemohla hledat. Uvažovala o potratu. Učitelka ve škole jí dala kontakt na Arcidiecézní charitu Praha. Po návštěvě Azylového domu a po poradě s pracovníky domova se rozhodla miminko porodit. Čeká jí překonat ještě hodně těžkostí, ale už nyní s úlevou říká, že své rozhodnutí vnímá jako správné. Jít tou druhou cestou by si celý život vyčítala.

Jak to tak poslouhám, tak pracovat v azylovém domě opravdu není nic jednoduchého. 

To určitě ne. Tato práce vyžaduje nejen odbornost, ale i srdce na pravém místě. Je to škola života. Je to služba druhým. Je potřeba umět nesoudit, ale přijmout a nabídnout podporu. Také je potřeba zachovat chladnou hlavu. Musím říct, že obdivuji všechny svoje kolegy a kolegyně, kteří nejen v azylových domech, ale i v jiných službách pracují. Když se setkám s velkým lidským utrpením, mám tendenci si ho brát na sebe. Mnohdy myslím na konkrétní životní příběhy dlouhou dobu, trápím se jimi, nemůžu je pustit z hlavy. To profesionálové v sociálních službách nemohou. Musí zůstat nad věcí, aby mohli být podporou. Pomáhají jim v tom samozřejmě supervize a další podpůrné nástroje.

Jaký je pro ženy přechod z azylového domu do samostatného světa? Stává se, že se po čase vrátí? 

Arcidiecézní charita Praha může maminkám opouštějícím azylový dům poskytnout sociální bydlení. Zde mají maminky další čas a prostor na to, aby na sobě pracovaly. Bytů ale bohužel nemáme dostatek, abychom pomohli všem. Ano, stává se občas také to, že se maminka do azylového domu po čase vrátí. Nebo k nám přichází z jiného azylového domu, kde jí uplynula lhůta, do které má azylový dům opustit. Není možné to vnímat jako nějaké životní selhání. Musíme mít na paměti vše, co maminky musely, ať už v dětství nebo během partnerství, vytrpět. Důležité je, že mají střechu nad hlavou, přijetí a podporu začít znovu.

Jsem ráda, že takové instituce jako jste vy existují! Víte, kolik azylových domů je v České republice? Je jejich kapacita taky plně obsazená?

Podle registru poskytovatelů sociálních služeb je v České republice 218 azylových domů – těch pro osoby v krizi i pro maminky či rodiny s dětmi. Sociální služby jsou u nás velmi rozvinuté a poskytují dobrou podporu těm, kdo jejich pomoc potřebuje. Jezdí se k nám učit ze zahraničí. Problémem stále zůstává stabilita jejich financování. I proto je důležitá role individuálních a firemních dárců.

Jakým způsobem tedy lze azylovému domu pomoct? Finančně, hmotně, mediálně? 

Co se týče materiální pomoci, hojně ji využíváme. Darů se k nám dostává hodně, jak oblečení, potřeb pro miminka a děti, hraček, knížek i potravinové pomoci. V současné době nepotřebujeme více. Všem dárcům děkujeme.

Pokud by přesto někdo měl doma nošené, ale pěkné oblečení, může jej donést do Azylového domu sv. Terezie v Pernerově ulici 20 v Praze-Karlíně. Zde organizujeme dlouhodobou sbírku ošacení. Dary třídíme pro potřebu různých sociálních služeb nejen Azylového domu Gloria (Arcidiecézní charita Praha provozuje dvě desítky sociálních služeb a pomáhá mnoha potřebným lidem i mimo sociální služby).

Za finanční pomoc jsme vděčni. Pomůže nám zkvalitnit naše služby. V současné době by nejvíce potřeboval pomoci náš Azylový dům pro maminky s dětmi v Brandýse nad Labem. Číslo účtu je 749011/5500, variabilní symbol 21.

Mediální podpora je cenná v tom, že pomůže maminkám, které třeba nyní zažívají domácí násilí a hledají odvahu situaci řešit. Proto jsme uvítali, když nás oslovila produkce seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Několik scén se natáčelo právě v Glorii, protože jedna z postav se dostala do obtíží a do azylového domu se nastěhovala. To je skvělé, protože se lidé dozvědí, že tento typ služeb existuje. Podpora nemusí být takto masivní jako v případě televize. Někdy stačí být všímavý ke svému okolí. Ke svým kolegům v práci, sousedům, kamarádům. A v případě potřeby nabídnout pomoc, zprostředkovat kontakt.

Máte na závěr nějakou radu nebo poznatek, který by zabránil tomu, aby se ženy dostávaly do takové situace, kdy budou potřebovat vaši pomoc? 

Bohužel naše doba nepřeje slabým, neproduktivním a těm, kdo se neumí prosadit na trhu práce. Určité procento lidí, kteří propadnou na dno, tu zřejmě bude vždy. Ale můžeme jako společnost vyzrát v oblasti dárcovství, můžeme si pohlídat, aby nebyl okleštěn sociální stát, můžeme být, jak jsem zmínila výše, citliví ke svému okolí. To vše pomůže k tomu, aby lidé nezůstali na dně dlouhou dobu, ale mohli se s podporou odrazit zpět nahoru a prožít důstojný život.

Mockrát vám děkuji za váš čas!

Jsem vděčná paní Lomozové za její odpovědí a přiblížení života těch, se kterými se málokdy dostaneme do kontaktu. Často si neuvědomujeme, že jsou tady lidé, co se mají hůř, co potřebují pomoc a lásku světa kolem sebe.

Buďte i Vy tím, kdo pomůže ženám zvednout se ze dna a kráčet svým životem plným lásky a pochopení.

Bližší informace a kontaktní údaje

Nikol Horáková
www.udelejprvnikrok.cz

Děkujeme Nadaci Agel za patronát Azylovému domu Gloria a za dlouhodobou podporu.

Aktivity projektu „Podpora v rozvoji rodičovských kompetencí klientek azylových domů a sociálních bytů Arcidiecézní charity Praha“ jsou podpořeny z dotačního programu Rodina a ochrana práv dětí MPSV.