Jak se běloruská rodina vypořádala se ztrátou matky. Pomohla i Adopce na dálku^®

Victoria, 10letá dívenka z vesnice Polnitsa v Bělorusku, žije se svými dvěma mladšími sestrami – dvojčaty Dianou a Ulyanou – a otcem Alexandrem. Jejich matka rodinu opustila před šesti lety. O děti se nezajímá, ani je nenavštěvuje.

Alexander, který pracuje jako strojník v zemědělství, se snaží dcery uživit sám. Rodina žije v dřevěném domě, který postavil Alexandrův otec a který nutně potřebuje opravy. Díky skromnému příjmu a malému hospodářství se zahradou a chovem slepic, koz a králíků se jim daří přežívat, ale život není jednoduchý.

Zvrat v životě rodiny

Alexandr vzpomíná na zvrat v životě jejich rodiny: „Asi před šesti lety jsem byl hospitalizován se zápalem plic a své děti jsem nechal doma s matkou. Když jsem se vrátil, byly holčičky doma samy.“

Když se muž dozvěděl, že se žena k rodině už nevrátí, byl to pro něj šok. Jeho obavy, jak zvládne všechny tři dcery zabezpečit, byly tak velké, že zvažoval jejich ústavní péči.

Pomoc i povzbuzení

„Téměř ve stejnou dobu mi náš rektor kostela řekl o Charitě. Její pracovníci nás přišli navštívit, na vše se nás zeptali, podívali se na podmínky, ve kterých žijeme. Nejstarší dcera Victoria byla tehdy vybrána do programu Adopce na dálku^®. Bylo to pro mě velké povzbuzení. V tu chvíli jsem cítil, že výchovu dětí zvládnu.“

Rodina od té doby dostává dva krát ročně finanční podporu – o Vánocích a Velikonocích. Peníze využívá především na jídlo, prostředky osobní hygieny a léky. Místní Charita rodině přilepšuje i oblečením a školními pomůckami. „Vždy se na ně můžeme obrátit o pomoc,“ dodává Alexander.

Tátovi andílci

Victoria, Dianka a Ulyana vyrůstají v harmonickém prostředí naplněném otcovskou láskou. „Jsou to moji andílci,“ říká Alexander. „Nikdy je nežádám o pomoc, samy ji nabízejí. Dělají všechno kolem domu: myjí nádobí, skládají oblečení. Krmí kozy a slepice a chodí do lesa sbírat houby a lesní plody.“

Navzdory těžkým životním podmínkám vyrůstají z dívek vnímavé a radostné osobnosti. Váží si podpory, kterou jim posílá  „adoptivní maminka“ paní Lucie z Kroměříže. V situaci, kdy přišly holčičky o mateřskou péči je symbolické, že se „adopce“ na dálku ujala žena. Bez její laskavé pomoci by se možná jejich život odvíjel jinak.