Maminka čtyř dětí: V Azylovém domě Gloria konečně nabírá můj život správný směr

Vždycky chtěla mít hodně dětí. Sen si splnila, má čtyři krásné potomky. Dva chlapce, dvě dívky. Jejich tatínka ale neodhadla. „To, co jsem dřív považovala za nezávislost, byla vlastně jeho lenost a nezodpovědnost,“ říká sebekriticky 35 letá Simona. Před čtyřmi měsíci skončila s dětmi v Azylovém domě Gloria.

Když před 11 lety přišel na svět první syn, vše bylo v pořádku. Manžel pracoval a o rodinu se staral. Potíže nastaly, když mu zemřel otec a museli se vystěhovat z rodinného domu. Vystřídali celkem 12 pronájmů.

Loni v listopadu problémy jejího manžela vygradovaly. Přestal pracovat a dobrovolně odešel žít na ulici. Simona našla útočiště u svých rodičů. Byla ale těhotná a všem bylo jasné, že všichni se do malého pražského bytu nevejdou. „Bála jsem se, že mi děti vezmou, že nás rozdělí. Proto pro mě bylo vysvobozením, když nás všechny ubytovali v Glorii. Máme tu dvojgarsonku,“ pochvaluje si maminka. Připravenou tu měla postýlku, ošacení a úvodní balíček potravin. Oporu také našla u sociální pracovnice Kateřiny a psycholožky Danuše. „Byla a je to pro mě obrovská úleva. Mám se tu o koho opřít. Se vším mi tu poradí a pomůžou,“ vyjmenovává Simona přínosy Azylového domu.

Vedení k samostatnosti

 „Ke svým problémům se paní Simona staví čelem a aktivně hledá řešení,“ chválí klientku ředitelka Azylového domu sestra Imelda. Oceňuje také, že se hezky stará o děti. Čte jim pohádky, chodí na procházky a s těmi staršími se učí.

Teprve teď, po čtyřech měsících pobytu, se začíná stabilizovat. Azylový dům vede maminky k samostatnosti, takže i ona se učí hospodařit s penězi i s jídlem. Baterky dobíjí při volnočasových aktivitách, které Azylový dům Gloria organizuje. Zatímco si děti hrají v herně, ona může vážně i nevážně poklábosit s dalšími maminkami. Nebo si vypůjčit knížku ve vedlejší knihovně. Ráda peče dorty a koláče.

Přání Ježíškovi

Děti se s ubytováním v Azylovém domě vyrovnaly rychle. Chápou, že je to dočasné řešení. Teď už se začínají těšit na Ježíška. Už mu napsaly o svých snech, i když některé z nich budou muset ještě nějaký čas počkat. Terezka si moc přeje letět k moři. Malá Verunka si přeje kočárek s miminkem a nejstarší brácha hrací balíček Pokémonů. Nejmladší Honzík má jiné starosti – zrovna mu roste první zoubek.

Letošní Štědrý den stráví Simona s dětmi tady a doufá, že to všichni zvládnou. Na Štěpána pojedou navštívit její rodiče. I ona nahlas vyslovila své přání: „Ráda bych už byla oddlužená a rozvedená. V budoucnu bych chtěla postavit sobě a dětem domeček. Zatím si ho stavím v telefonní aplikaci,“ usmívá se.

Je to na pohled silná žena a sestra Imelda je přesvědčená, že nebude trvat dlouho a bude připravená se osamostatnit a začít novou životní etapu. Držíme jí palce.