Proč je jméno české dárkyně zvěčněno na školních lavicích v ugandské ZŠ?

Nedávno jsme psali o mimořádném daru, který se rozhodla „adoptivní maminka“ ugandské dcerky Sheriny, paní Ivana, věnovat chudým lidem v této africké zemi. Dalším příkladem české dobročinnosti je čin paní Kateřiny, která na dálku podporuje vzdělání chlapce Boniface.

„Svému“ školákovi poslala na přilepšenou peníze, za které mu sociální pracovníci programu Adopce na dálku^® zakoupili oblečení, boty a také robustní kufr. Ten poslouží jako skříň. „Ugandská jednoduchá obydlí ve venkovských oblastech nejsou obvykle vybavena nábytkem,“ vysvětluje Maryna Shkurko, která má v Arcidiecézní charitě Praha na starost koordinaci ugandských projektů. „Lidé doma sedí a spí na rohožích, věci mají uloženy na podlaze. Pro Boniface je kufr velmi praktickým dárkem.“

Paní Kateřina se rozhodla, že nezůstane jen u dárku pro Boniface. Obdarovala i základní školu, kam dochází. Vybavila učebnu 5. třídy patnácti novými školními lavicemi, které využije nejen Boniface a jeho spolužáci, ale i další generace studentů. Jako výraz poděkování a vděčnosti nechala škola na lavicích zvěčnit jméno štědré dárkyně.

Slavnostnímu předání daru byl přítomen i Bonifacův dědeček: „Děkuji moc. Jak se jmenuje ta laskavá osoba?“ ptal se starý muž? Když mu bylo sděleno jméno dárkyně, dodal: „Děkuji Vám, Kateřino, že máte mého vnuka ráda a že na něj takhle myslíte. Ať Vám Bůh žehná.“

„To nejcennější, co mohou čeští dárci dětem z rozvojových zemí darovat, je vzdělání. To jim dává šanci a lepší pracovní uplatnění a lepší budoucnost,“ říká Maryna Shkurko a dodává: „Lidé mají velké srdce. Jejich pomoc míří často i celé komunitě, kde má dlouhodobý dopad na kvalitu života místních lidí.“