Stanové městečko a hostel na pomoc lidem bez domova v době koronakrize

Příběh Aleše (58) začal před víc než rokem, kdy se po třinácti letech vrátil z Islandu a za vydělané peníze koupil své dceři v České republice dům. Na Islandu se živil prací na rybářské lodi a v továrně na rybí produkty. Do vlasti se vrátil proto, že dům bylo potřeba rekonstruovat, neměl tu ale žádné příjmy, jen výdaje.

„Nepřemýšlel jsem nad tím až do doby, kdy mě kontaktovala banka na Islandu, že jsem v minusu,“ vzpomíná na začátek osobní krize. Rodinné vztahy se začaly komplikovat a Aleš se rozhodl sehnat si v Praze brigádu, aby si mohl koupit letenku zpátky na Island.

V tu dobu ale začal platit nouzový stav a množství opatření v souvislosti s novým koronavirem, brigádu ani dočasné bydlení tak nesehnal. Dcera se k otci otočila zády. Aleš byl v šoku, cítil se vlastní rodinou zneužitý. „Pár dní jsem přespával pod Barrandovským mostem, kde byl hrozný nepořádek. Uklidil jsem si to tam a z rákosí udělal rohož,“ popisuje Aleš svoje první dny v Praze.

Po několika dnech mu městská policie doporučila stanové město na Císařské louce, kde ale nebylo volné místo, proto byl odkázán do nově otevřeného stanového městečka v Praze-Troji. „V životě jsem se s takovou ochotou nesetkal. Pracovníci Charity mi dali stan, deky, hygienické potřeby a chtěli mi ohřát jídlo. Byl jsem ale tak unavený, že jsem šel rovnou spát.“

Stanové městečko bylo od 26. března otevřené pro 75 lidí bez domova, kterým opatření vyvolaná pandemií znemožňovala získat pomoc běžným způsobem. Službu zajistila Arcidiecézní charita Praha ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy a stany byly darem společnosti Alza. Kromě přístřeší a potravinové pomoci obyvatelé městečka využívali také hygienické zázemí.

Přespávání v Troji Aleš popisuje jako nezapomenutelnou zkušenost: „Nikdy jsem na ulici nebyl a do Čech jezdím pravidelně jen na dovolenou, ale nikdy bych nečekal, jaké pomoci se mi tu dostane.“ Aleš je zvyklý hodně pracovat, a tak bylo jeho největším problémem využití volného času v městečku. Každý den pomáhal chodu městečka úklidem společných prostor a vyprávěl ostatním o životě na Islandu.

Koncem dubna se klienti trojského zařízení přestěhovali do A plus hotelu a hostelu. „Za tuto možnost jsem byl nesmírně vděčný. Ve stanech to bylo fajn, respektive každá pomoc je vítaná. Ale už to bylo příliš dlouho, co jsem nespal v normální posteli jako člověk. Máme teplé jídlo a střechu nad hlavou. Jsme na pokoji tři, mám tam moc fajn chlapy,“ popisuje. Po přemístění do hostelu využil Aleš nabídku brigády. „Přišel nějaký pán a nabídl nám zahradnické práce. Šlo nás tam pět, je to skvělé.“ Aleš teď doufá, že si znovu vydělá na letenku a vrátí se domů na Island, kde na něj čeká práce a život, který doposud žil. „Ani ve snu by mě nenapadlo, co tu zažiju, jakého nevděku se dočkám od vlastní rodiny a jaké úžasné lidi nakonec potkám. Děkuji vám všem,“ dodává Aleš.

Foto: ilustrační snímek, archiv Arcidiecézní charity Praha