Výdej polévky lidem bez domova funguje už pátým rokem

Je krátce po desáté hodině a na parkoviště poblíž Kobyliského náměstí v Praze 8 se začínají trousit první lidé. Za pár minut už tvoří slušnou frontu. Vyhlížejí bílou dodávku, ve které jim Vasil a Lucie, zaměstnanci Arcidiecézní charity Praha, vezou horkou polévku. Tuto terénní službu poskytuje pražská Charita každý všední den už pět let. 

„Stálí klienti“ si připravují své kovové lžíce, které jim Vasil před časem rozdal. 44 letý Petr má navíc ještě koření. „Dneska je gulášovka. Je dobrá, ale já si ji musím trochu dochutit,“ říká a z igelitky vytahuje česnek, chilli a pepř. Na ulici žije tento muž 24 let, žádné jiné služby Charity zatím nevyužívá. „Jsem samotář. Ubytovna není pro mě, radši mrznu venku. Ale tady je to super, potkám známé a pokecáme,“ říká.

Svou porci polévky dojedli Michal a Petra, teď už usedají na lavičku s kávou. Tenhle pár ve středních letech je na ulici od léta. Ukradli jim batoh s doklady, mobily a osobními věcmi. Práci si najít nemohli, o ubytování přišli, a tak přespávali v pražských parcích. Na polévku sem chodí pravidelně, Charita jim navíc poradila, jak si zažádat o nové doklady. „Vasil je hodnej člověk. A sociální pracovnice, co sem jezděj s ním, jsou taky moc milé a radí nám. Až dostaneme doklady, půjdeme se poradit, jak sehnat práci a ubytování,“ plánuje Petra. S Michalem mají dohromady 4 děti. Jsou už dospělé a o tom, že jejich rodiče spí na ulici, prý nevědí. Styděli se jim to říct.

Vasil s Lucií dnes rozdali 60 porcí polévky. Někdy zbyde, a tak je i na přídavek, dnes ale ne. „Sem chodí lidi, co doslova žijí na ulici. Ubytovny odmítají, protože se bojí opustit svoje místo, aby jim ho do rána neobsadil někdo jiný. Peníze nemají, a když se k nějakým dostanou, neumí s nimi hospodařit,“ říká Vasil. Statný chlap zná i osudy některých z nich. Zavzpomínal na mladou holku, která si pro polévku chodila průběžně pět let. Letos umřela. Pozornost budí i matka se synem. Zvláštní dvojice je na sebe silně fixovaná a je problém jim sehnat ubytování, vkládá se do rozhovoru sociální pracovnice Lucie. Stejně jako Vasil, i ona zná většinu lidí, kteří sem dorazili. Má na starosti charitní Nízkoprahové centrum v Pernerově ulici, kde bezdomovcům pomáhá vrátit se do běžného života.

Právě to je cílem Charity: podat pomocnou ruku a současně naučit starat se opět sám o sebe. A nebrat pomoc jako samozřejmost. „Jednou za 3 měsíce naložím do auta nářadí a klienti si tady udělají brigádu: uklidí park, ve kterém se pravidelně schází,“ loučí se Vasil. Zítra tu bude zase, přiveze čočkovou polévku.