Naučili mě uklízet a určovat si hranice. Mladé mamince měníme život v Azylovém domě Gloria

Migrační vlna uprchlíků z Ukrajiny nijak neovlivnila pomoc, kterou Charita poskytuje potřebným lidem u nás. Jsou jich ročně jen v pražské arcidiecézi desetitisíce. S maminkou tří dětí, paní Janou, jsme si povídali v Azylovém domě Gloria, ve kterém žije deset měsíců.

Možná to je nejklidnější období jejího života. Když byla malá, s maminkou a pěti sourozenci se stěhovali z místa na místo, střídali nájmy, ubytovny, azylové domy. Janě chyběl vzor, nepoznala uklizenou a fungující domácnost a nevytvořila si ani trvalé vztahy se spolužáky.

„Když jsem potkala budoucího otce mých dětí, byl to spíš vzdor a únik,“ vrací se do doby před devíti lety. Její přítel fetoval, a i když už byl na světě Petřík, snažil se do závislosti zatáhnout i Janu. Jejich život byl plný hádek, násilí a narůstajících dluhů. Postupně se mladým rodičům narodily další dvě děti.

Jana uvažovala o tom, že odejde, ale měla strach. Přesvědčit ji dokázalo až prostředí Azylového domu Gloria, který si sama vyhledala a od první návštěvy se v něm cítila bezpečně.

„Především mě tu naučili určit si své hranice. V Poradně Magdala mi vysvětlili, jak si vyřídit alimenty, na jaké dávky mám nárok, jak dostat děti do své péče a jak splácet dluhy. Stali se mou velkou oporou. Kamarádi mi říkají, že se díky Glorii měním. Jsem prý veselejší a optimističtější,“ popisuje život v azylovém domě. „Přála bych si jednou otevřít si vlastní cukrárnu, nebo péci doma dortíky na zakázku,“ zasní se 29letá Jana.

„Sociální pracovnice mi pomáhají mimo jiné zvládat výchovu dětí. Pomohly taky zařídit dotaci na fotbalové soustředění, na které se v těchto dnech chystá nejstarší Petřík. Kopat ho baví už od školky, na jeho záliby ale nikdy nebyly peníze,“ přiznává Jana. Váží si toho, že syn není jen „na mobilu“, ale že sportuje. Je prý mazel, stejně jako šestiletá Evička. Nejmladší Vašík je prý klasický „mamánek“, popisuje své potomky mladá maminka.

Jana patří k maminkám, které chtějí svůj život změnit. Proto když se Charitě uvolnil sociální byt, měly sociální pracovnice jasno v tom, komu ho nabídnou. Stěhovat by se Jana měla na konci školního roku.

„Jsem šťastná, ale současně mám strach, jestli to zvládnu. Tady v azylovém domě je stále někdo, kdo mně může poradit, pomoci, ochránit. Tam budu na všechno sama,“ neskrývá obavy Jana. Jsou ale zbytečné. Sociální pracovnice počítají s tím, že s maminkou a jejími dětmi budou v kontaktu i po odchodu z azylového centra. „Když bude potřeba, pomůžeme,“ říká sociální pracovnice Marie Dvořáková.

Azylový dům Gloria je jedním ze šesti azylových domů, které Charita v pražské arcidiecézi provozuje. Každoročně poskytnou střechu nad hlavou a sociální asistenci více než 400 maminkám a jejich dětem. Azylový dům Gloria na pražském Barrandově pomáhá s podporou Magistrátu hl. m. Prahy a NADACE AGEL.