Aktuálně ze sociálních služeb

Pan Lievashov je jedním z 39 ukrajinských pacientů, kteří se v Česku léčili díky programu Ministerstva vnitra MEDEVAC. Jeho léčba trvala nejdéle. Téměř rok. Ve čtvrtek 19. února odletěl zpět na Ukrajinu. Tím se završil i celý program MEDEVAC na pomoc Ukrajině.

Kardinál Dominik Duka dnes požehnal Penzion U sv. Kryštofa, který prošel po povodních v červnu 2013 celkovou rekonstrukcí a na podzim tohoto roku se znovu otevřel veřejnosti. Slavnostního setkání se zúčastnilo vedení Arcidiecézní charity Praha a čestní hosté z řad dárců Charity.

Návrat dětí z ústavní péče zpět do rodin je hlavním smyslem práce v rámci služeb, které Arcidiecézní charita Praha rodinám v obtížné životní situaci poskytuje. Právě dnes se navrací chlapec a děvče do rodiny, která využívá sociální byt Arcidiecézní charity Praha.

Arcidiecézní charita Praha vyčlenila pro účely sociálního bydlení vlastní bytový dům v Praze – Třeboradicích. Šesti potřebným rodinám poskytne sociální bydlení a další podporu vedoucí k osamostatnění. Více informací.

Nízkoprahové denní centrum pro osoby ohrožené sociálním vyloučením v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi je sociální službou, která vznikla spontánně. Na začátku byla skutečná potřeba několika desítek lidí bez domova. V Brandýse nebylo místo, kde by mohli najít pomoc. Obraceli se proto na sestry vincentky, které jim v rámci svých možností pomáhaly.

Centrum pro tělesně postižené – Fatima nabízí nově své služby také lidem trpícím roztroušenou sklerózou, kteří mají v důsledku tohoto onemocnění tělesné postižení. Více informací.

Azylový dům sv. Terezie rozšířil svou kapacitu o nová čtyři lůžka. Budou sloužit seniorům, kteří nemají zázemí rodiny, prostředky na vlastní bydlení ani na pobyt v domově seniorů a zůstali by tak bez jakékoli pomoci.

Dne 1.4. do České republiky v doprovodu matky přiletěla kambodžská holčička Chi Srey Mey. Díky operaci srdce, kterou podstoupila díky finančním prostředkům Ministerstva zahraničních věcí na humanitární pomoc a rozvojovou spolupráci, může opět vést plnohodnotný život.

„V roce 2008 v létě se mi zhroutil život. Maminka, která se o mne šedesát let starala, zemřela. Pro mne tímto okamžikem začal boj o přežití, což v mém případě není nadsázka. Po čtyřech týdnech pobytu ve zdravotnických zařízeních následné péče se mi personál postaral o výron v kotníku, v koleni a v rameni, o proleženiny a rozbitou hlavu. Co to udělalo s psychikou, je asi zřejmé.
Přístup sester, kterým jsem chtěla poradit, jak se mnou zacházet, aby se méně nadřely, se dá shrnout do věty: „Nemluvte mi do toho, dělám to třicet let.“. Čím blíže byla sestra mé věkové kategorii, tím horší přístup a jednání. Bohužel. I když jsem si z domova nechala přivézt zvedák, nebyly ochotné změnit stereotyp zacházení s pacientem a zvedáku se odmítaly byť jen dotknout.