Aktuálně ze sociálních služeb

Obchod s lidmi – jeden z nevýnosnějších nelegálních obchodů světa. Zisky dosahují stovek miliard dolarů. Náklady jsou však nevyčíslitelné: zničené osudy milionů mužů, žen a dětí po celém světě. Téma se týká i České republiky. Shlédněte krátké video.

Devítiletou Tetianu vážně zranil výbuch granátu, když se ve sklepě u sousedů schovávala před přestřelkou. Doma na Ukrajině podstoupila dvanáct operací. Tu poslední, třináctou, provedli lékaři z Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Dívka díky ní může opět chodit bez invalidního vozíku.

Kardinál Dominik Duka odhalil v pátek 19. června pamětní desku kardinála Berana v Domově pro seniory Mukařov. Arcidiecézní charita Praha u této příležitosti Domov přejmenovala. Ponese nadále jméno kardinála Berana jako upomínku na jeho internaci v tomto domě v roce 1963 – 1964.

Před třemi lety otevřela Arcidiecézní charita Praha na Barrandově Domov pro lidi s Alzheimerovou chorobou nebo dalšími typy demencí. Jeho malá kapacita, nedávno zvýšená ze sedmi na osm lůžek, přispívá ke klidné domácí atmosféře.

Na letiště Václava Havla dnes v odpoledních hodinách přiletělo 35 krajanů z Ukrajiny, kteří se rozhodli kvůli situaci na Ukrajině přestěhovat do České republiky. Ne letišti je přivítal prezident republiky, ministři vnitra a zahraničních věcí a další představitelé státu. Arcidiecézní charita Praha bude krajanům asistovat při integraci do české společnosti.

V úterý 3. března dorazili první krajané z Ukrajiny, kteří se rozhodli kvůli obavám z bezpečnostní situace v zemi přestěhovat do Česka. Program přesídlení koordinuje Ministerstvo vnitra, které pověřilo Charitu Česká republika, konkrétně Arcidiecézní charitu Praha realizací asistence při přesídlení a integraci.

Pan Lievashov je jedním z 39 ukrajinských pacientů, kteří se v Česku léčili díky programu Ministerstva vnitra MEDEVAC. Jeho léčba trvala nejdéle. Téměř rok. Ve čtvrtek 19. února odletěl zpět na Ukrajinu. Tím se završil i celý program MEDEVAC na pomoc Ukrajině.

Kardinál Dominik Duka dnes požehnal Penzion U sv. Kryštofa, který prošel po povodních v červnu 2013 celkovou rekonstrukcí a na podzim tohoto roku se znovu otevřel veřejnosti. Slavnostního setkání se zúčastnilo vedení Arcidiecézní charity Praha a čestní hosté z řad dárců Charity.

Návrat dětí z ústavní péče zpět do rodin je hlavním smyslem práce v rámci služeb, které Arcidiecézní charita Praha rodinám v obtížné životní situaci poskytuje. Právě dnes se navrací chlapec a děvče do rodiny, která využívá sociální byt Arcidiecézní charity Praha.

Arcidiecézní charita Praha vyčlenila pro účely sociálního bydlení vlastní bytový dům v Praze – Třeboradicích. Šesti potřebným rodinám poskytne sociální bydlení a další podporu vedoucí k osamostatnění. Více informací.

Nízkoprahové denní centrum pro osoby ohrožené sociálním vyloučením v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi je sociální službou, která vznikla spontánně. Na začátku byla skutečná potřeba několika desítek lidí bez domova. V Brandýse nebylo místo, kde by mohli najít pomoc. Obraceli se proto na sestry vincentky, které jim v rámci svých možností pomáhaly.

Centrum pro tělesně postižené – Fatima nabízí nově své služby také lidem trpícím roztroušenou sklerózou, kteří mají v důsledku tohoto onemocnění tělesné postižení. Více informací.

Azylový dům sv. Terezie rozšířil svou kapacitu o nová čtyři lůžka. Budou sloužit seniorům, kteří nemají zázemí rodiny, prostředky na vlastní bydlení ani na pobyt v domově seniorů a zůstali by tak bez jakékoli pomoci.

Dne 1.4. do České republiky v doprovodu matky přiletěla kambodžská holčička Chi Srey Mey. Díky operaci srdce, kterou podstoupila díky finančním prostředkům Ministerstva zahraničních věcí na humanitární pomoc a rozvojovou spolupráci, může opět vést plnohodnotný život.

„V roce 2008 v létě se mi zhroutil život. Maminka, která se o mne šedesát let starala, zemřela. Pro mne tímto okamžikem začal boj o přežití, což v mém případě není nadsázka. Po čtyřech týdnech pobytu ve zdravotnických zařízeních následné péče se mi personál postaral o výron v kotníku, v koleni a v rameni, o proleženiny a rozbitou hlavu. Co to udělalo s psychikou, je asi zřejmé.
Přístup sester, kterým jsem chtěla poradit, jak se mnou zacházet, aby se méně nadřely, se dá shrnout do věty: „Nemluvte mi do toho, dělám to třicet let.“. Čím blíže byla sestra mé věkové kategorii, tím horší přístup a jednání. Bohužel. I když jsem si z domova nechala přivézt zvedák, nebyly ochotné změnit stereotyp zacházení s pacientem a zvedáku se odmítaly byť jen dotknout.